PROČ PRÁVĚ FARAON?
Vše bylo cílené........naprosto nás okouzlil.
Jednoho krásného dne jsme si naše trojka Já, dcera Petra a můj přítel Michal zašli do Irské hospůdky na pivko Hoergaarden a výborné pečené koleno. A jak si tak hodujeme shodně vyhrkneme úžasem "ten je nádhernej" a naprosto nás okouzlil. Byl rok 2000. V té době našemu Teddikovi bylo 8 let a tak jsem si řekla "NO JEDNOU" a čas plynul......věděla jsem, že bez psa nemůžu být. Začali jsme pročítat internet, obvolali pár chovatelských stanic. Ve všech byli velmi ochotní a vstřícní. Naivně jsem sháněla alespoň knihu v českém jazyce.
V červnu 2008 to vypadalo, že nás navždy opustí náš Teddy, přezdívkou dědoušek. 
V té době inzerovaly štěňata 2 chovatelské stanice a já se nabudila vidinou Faraona. Doma jsem nenápadně otevírala jejich stránky a doufala.....po 14 dnech to přišlo. Byla neděle 6.7.2008, nikdy na to nezapomenu můj přítel prohlásil "tak mi ukaž ňuňo, co sis našla" já s nadšením "koukej má fenku" hm, tak tam zavolám. Zavolal a dohodl, že za hodˇku jsme tam. Uvítala nás chovatelka a smečka Faraonů......jenže ta naše k nám běžela jako první....vybrala si nás a s ostatníma nám ožužlávali nos a uši. Byli nádherní..... Pod drobnohledem otázek jsem se snažila uspět a chovatelce položila otázku i já " Vy máte strach nám jí dát, že jo". V té chvíli jsem cítila, že se uvolnila a se slzami v očích začala vyprávět co má Fibi za sebou........když Fibi opouštěla vyjukaně zahradu, chovatelka již byla klidnější. Na neutrální půdě byla Fibi seznámena s naším Teddíkem - to je kamarád Tedoušek Fibinko a snažila se dát vyjukanou fenečku do zavazadlového prostoru ( můj příští pes tam bude cestovat ). Nevyšlo to.......procedila se mezi opěrkami a stočila do velmi skladného klubíčka mezi mě a mojí dceru. Jedeme domu Fibi. Uklidnila se a usnula. Prahu poznala večerní a navíc ji vylekala právě projíždějící tramvaj, následovala večerní procházka a další seznámení se zvědavou kámoškou Kačkou a Petrem. Všichni ji obdivovali jak je nádherná a ona to věděla. Doma všecičko očichala, mazlíčkovala se a šlápla si na pískací mrkev, kterou dostala na cestu. JEJDA, my jsme lekací!!!! Po seznámení se všemi se nabaštila granulí, které nám darovala chovatelka, hupsla na sedačku v obýváku a utahaná z cesty usnula. Cesta k Fibince byla sice náhodná, impulsivní, ale nikdy jsem nepochybovala, že jsem se rozhodla špatně. Dává nám víc, mluvím o jejím temperamentu, hlasovém projevu, neuvěřitelné mimice a věrnosti. Mám přesně co jsem chtěla, změnu životního stylu...... a co vše padlo naší nepozorností, nebylo toho mnoho a podotýkám, že vždy naší chybou. Ukořistila mobil, dálkový ovladač na TV, Teddíkovo flexi vodítko a jedno svoje, dvoje kšíry.........říkáme jí straka. Je báječná, počítala jsem s větší ztrátou. Možná má na tom podíl náš Teddík, psím dorozumíváním Fibi vychoval a socializoval.